Doba se mění. Zatímco ještě naši rodiče ve volném čase ujížděli z každodenní šedi velkoměst do přírody za chalupařením a houbařením, “my mladí” ujíždíme na něčem úplně jiném: volnočasovém urážení lidí na internetu. Záliba je to celosvětová, ale Češi v ní už od dřevních dob webu projevují pozoruhodnou zdatnost. A Facebook, na kterém se běžně potkávají sluníčkoví pravdoláskaři, sociopatičtí ajťáci, prodavačky z Alberta, diskutující z Novinek a Michal Horáček, je pro její provozování přímo ideální.
Za ty tři nebo čtyři roky od objevení sociálních sítí i jinými Čechy, než je Miloš Čermák, proběhla výraznějších trollingových akcí celá řada. Za řadou z nich stálo už zrušené facebookové Sdružení bezcitných, cynických a zlých individuí, jiné vznikly jako bleskově se šířící iniciativa jednotlivců. Za všechny jmenujme skupiny Rádi jíme psy, Nesnáším vozíčkáře (znáte z Televizních novin) nebo RIP Jiří X. Doležal (znáte z článku Jiřího X. Doležala). Výsledkem byly ve všech případech stovky zmatených, pohoršených a hysterických reakcí a stejný počet lidí upřímně pobavených cizí naivitou.
Hlasy trollů ale na sociálních sítích v poslední době utichly. Vypadalo to, že buď vyrostli a našli si jinou zábavu, nebo že jejich zlojedské úsilí prošlo pozitivní evolucí směrem k antirasistickému aktivismu. Českému Facebooku hrozilo maximálně předávkování sluníčkem a kafíčkem a obyčejní lidé mohli znovu klidně spát.
Pak ale někdo vyhlásil událost Den šikanování tlustých dívek. Na její stránce najdete úplně všechno: od prvoplánových provokací typu Pro mě jsou teda ideální holky tak od 30 do 50kg max přes povinné reakce Odpad společnosti jste právě VY, měli byste začít u sebe (byť nevím, jak se taková sebešikana dělá) po příspěvek od falešného policisty sdělující, že veškerá aktivita je monitorována. Dokonce i ten JXD o tom napsal článek. Než stránku zruší, můžete se tak přesvědčit, jak vypadá trolling ve své nejčistší formě.
Co s tím ale má co do činění pražská kavárna? Pravděpodobně nic. Je to proměnlivý pojem označující skupinu těch druhých, s neurčitými vazbami, zájmem o vlastní dobro a úmysly jdoucími proti zájmu obyčejného člověka (srov. ilumináti, židi). V tomto smyslu o pražské kavárně s oblibou mluví nejen ta část internetové populace, která považuje tento server za bakalovsko-havloidní modrobolševický škvár, ale i média od Deníku Referendum po Reflex. Nemůžeme tedy vyloučit ani to, že i tlusté dívky šikanuje právě ona.
V Praze bydlím necelý půlrok a za tu dobu jsem se pražskou kavárnu několikrát pokusil najít. Prozkoumal jsem Staré Město, Karlín i Letnou, ale všem podnikům, ve kterých jsem byl, do charakteru skutečné pražské kavárny něco scházelo. Moje konečné zjištění tak nakonec vlastně příliš překvapující není: tou pravou a jedinou pražskou kavárnou je brněnský Spolek.
Co si o ní myslíte vy? Napište mi do komentářů.