Internetová komunikace se proměňuje uživatelům prakticky před očima. Držet krok přitom nemusí jen marketingové agentury a kavárenští hipsteři, ale i neprávem přehlížená a opomíjená společenská vrstva – náckové. Tytam jsou časy tajných internetových fór a domlouvání hajlovacích pikniků po ICQ. Mladí extremisté jdou s dobou a své protesty teď za použití radikálních gramatických prostředků organizují na Facebooku. Jak se ale ukázalo minulý týden, ani slušní lidé, kterým prostě jen vadí nepřizpůsobiví a spokojí se s obyčejným pokojným pogromem, si nedokážou poradit s dezorganizovanou opozicí občanských pasivistů.
Náckovských facebookových akcí si totiž všimla širší skupina lidí okolo satirického Žít Brno (mezi které se ve slabších chvilkách počítám i já). Z čiré radosti z toho, že legraci si už nemusíme dělat jen sami ze sebe, ale i z nepříliš chápavých vyholených mladíků, jsme začali facebookové zdi extremistických událostí obsazovat vlastními připomínkami (Stop krasismu! Bílá kýla!) a upřímnými dotazy (Bude i tombola?). Naprosto spontánně se nám tak podařilo obrátit plánovaný brněnský rasistický pochod ve vydařené výsměšné setkání.
Na Facebooku samotném vzbudil tenhle konverzační protiútok nemalý rozruch. Snímek jedné povedené diskuze sdílely socsíťové celebrity od Tomáše Baldýnského přes Adama Gebriana po našeho Jindřicha Šídla, mně ale nejtrefnější přišla provokace Lucie Bittalové, která přinutila k zamyšlení i latentně rasistické obyčejné lidi. K zahození nebyl nakonec ani mediální výstup, o celé záležitosti napsala Mladá fronta DNES a tady na iHNedu i médium samo o sobě: Matěj Hollan.
Matějův příspěvek o trollování nácků byl ale, jak se záhy ukázalo, jeho poslední. Odešel totiž do lesa. Přesněji do LESa, právě zakládané Liberální ekologické („nebo ekonomické, jak chcete“) strany odpadlíka ze zelených Martina Bursíka. Proč to udělal – a jestli to vůbec udělal a zda to celé není zase nějaká satira – se doteď neví. Zatím to ale vypadá, že jako příklad historického znemožnění bude bývalý virální aktivista, hrdina sociálních sítí a profesionální občan Matěj Hollan působit přímo ukázkově.
Protože přece jen nejsem politický komentátor s pamětí sahající kamsi do začátku devadesátých let, netroufám si úspěch zeleného LESa předpovědět. Prezentaci na sociálních sítích ale rozhodně zvládají profesionálně – nebýt jeho spolupráce s Babišovým ANO, tipoval bych autora na komunikačního a sebepropagačního mága Marka Prchala. Jeho prchalovský marketing plný sluníčkové pozitivity a rozdávání všeobecné radosti ze života (Jste super, díky, že vás máme! Jsme moc rádi, že vás bavíme!), ale i mírných provokací v mezích zákona, jde poznat spolehlivě – ostatně třeba využívání novinářů bez jejich vědomí, kterým se ANO nedávno blýsklo, je osvědčeným trikem z Markova březnového týdeníku Agenda.
Což trefně vyobrazila další facebooková stálice, Jaroslav Plesl.
Cizí obsah se však dá využívat i kreativně. Dokazuje to facebooková stránka jednoho pražského obchodu se starožitnostmi, na které osvícený editor skládá titulky zpravodajských serverů k fotkám prodávaných antikvit – například záhlaví z iHNedu Snížíme daň na léky, zvýšíme minimální mzdu a důchody, slibuje před volbami ČSSD k obrazu Babička vypravuje pohádku. Co se politiky na Facebooku týče, taková spojení jsou mi rozhodně bližší než Matěj Hollan s LESem a Marek Prchal s ANO dohromady.
Komentovanou svodku facebookových zajímavostí, stejně jako tento doprovodný text ve třetí osobě, píše Michal Zlatkovský, jeden z editorů sociálních médií iHNed.cz. Jeho pravidelné názory se pravděpodobně neztotožňují s názory vydavatelství Economia, Ringier, Mafra, Guardian Trust, České televize ani jakéhokoliv dalšího subjektu.