Reklama
 
Blog | Michal Zlatkovský

Politické strany na Facebooku: Volba mezi fridexem a sebevraždou

Volby se kvapem blíží a politické strany horečně pracují na kampaních. Billboardy už nestačí - sociální sítě, na kterých může levný brigádník jednoduše propagovat brilantní PR kreace stranických trustů, začali brát po prezidentské volbě vážně i jiní politici než Zdeněk Škromach. Dnes se podíváme, jak upřímná snaha marketingových oddělení o zacílení na internetového voliče vypadá.

Jsou to první sněmovní volby v době masového rozšíření sociálních sítí. Jejich důležitost si uvědomují všichni od Vojtěcha Filipa po Tomáše Vandase. My si provištíme aspoň profily dvou kdysi nejsilnějších stran… po reklamě.


ČSSD: grafika na fridexu 

Sociální demokraté se patrně usnesli, že volby mají tak jako tak vyhrané a levicový volič na kapitalistický Facebook ani nepáchne. Ke své stránce tak posadili prvního člověka, který to trochu umí s Malováním, má naučených pár stranických frází a mimořádně rád používá variace na prosbu „sdílejte“ (což je objevný a neotřelý způsob, jak přimět lidi něco nesdílet).

Reklama


Gratulujeme vám k volbě sociální demokracie, tady máte práci.

ČSSD se nebojí grafických proklamací s usměvavým Bohuslavem Sobotkou slibujícím lepší zítřky, výbušně vtipných karikatur Miroslava Kalouska, ani státnických portrétů Michala Haška. Mě ale obzvlášť zaujala tato grafika, prý oficiálně použitá při zahájení kampaně v Ostravě:

Co všechno je v tomto díle skryto?

  • Negativní kampaň. Nic proti tomu, je nedílnou součástí předvolebního marketingu – jen je mrzuté, že ČSSD ve svém o dva týdny starším příspěvku kritizuje negativní kampaň ODS.
  • Několik vodoznaků fotobanky Profimedia, patrných na nohách oříznutých politiků. To v horším případě znamená, že jsou obrázky eufemisticky řečeno ozdrojované z internetu, v lepším to, že kreativec požil před tvorbou grafiky nemístně mnoho fridexu.
  • Font, k jehož tvorbě byl pravděpodobně použit takový ten nový cool štětec, co ho ve Windows 7 přidali do Malování.
  • Syntaktický úkaz „Zabraňme, aby se vrátili!“, z něhož by se můj gymnaziální češtinář doktor Travníček obracel v hrobě, kdyby byl tedy mrtev.

A tak je to u socdem se vším – včetně nepřítomnosti Zdeňka Škromacha, na Facebooku patrně nejaktivnějšího českého politika, kterého tak ČSSD i s jeho tour de force Hovory od bazénku staví do role vlka samotáře, který za svou stranu bojuje výrazněji než strana sama za sebe. No, popojeďme.

 

ODS: #volím_sebevraždu

 Občanští demokraté, aktuálně vedeni-nevedeni tandemem „z deště pod okap“ Němcová-Kuba, jsou na sociálních sítích přece jen o něco silnější a protřelejší než jejich milovaní kolegové z ČSSD. Pročež se s odvahou sobě vlastní tento potenciál rozhodli maximálně nevyužít a přijít s tímhle:

Ano, v roce 2013 ODS objevila hashtag – a založila na něm svou předvolební prezentaci. Kvalitu tohoto nápadu si ověříme v následujícím zábavném kvízu.

Co je správně?
a) Uživatelé Twitteru to budou považovat za úplně blbé, protože hashtag s podtržítkem dává smysl asi jako rybí bicykl.
b) Uživatelé Facebooku to odkážou do patřičných míst, protože ty pitomé twitterové hashtagy jsou dobré leda tak pro srandu komunistům.
c) Běžní voliči to budou zmateně ignorovat, protože nemají ani ponětí o tom, co to vlastně hashtag je, a stejně budou nejspíš volit někoho slušného a poctivého, jako je pan Babiš nebo pan Okamura.
d) Členové a příznivci Strany svobodných občanů se hlasitě zasmějí, protože adresa volimpravici.cz, která už od března patří jim, odkazuje na jejich vlastní volební web.

Pokud jste zvolili libovolný počet odpovědí mezi a) a d), asi jste sebevražedný potenciál občanských demokratů odhadli správně. Za odměnu se podívejte na závěrečný ilustrovaný citát Jana Zahradila z facebookové stránky ODS:

 
Tak určitě je dobře, že se k tomu ódéeska konečně přiznala.

 


Komentovanou svodku facebookových zajímavostí, stejně jako tento doprovodný text ve třetí osobě, píše Michal Zlatkovský, jeden z editorů sociálních médií iHNed.cz. Jeho názory jsou jeho vlastní, ne nutně jeho redakce, jeho nadřízeného, jeho vydavatelství, Zdeňka Bakaly a/nebo kohokoliv jiného.