Člověk, který by neměl mít sochu. Jako ostatně nikdo.
Aktuální dění – u nás někdo posprejoval sochu Winstona Churchilla informací o tom, že je rasista, což veřejnost překvapilo, protože přece porazil pana Hitlera, v Americe zase mimo jiné hodili do vody sochu Kryštofa Kolumba, který se tímto vůbec poprvé dostal na dříve neosídlené místo, ano, tento vtip jsem ukradl z Twitteru – svádí kontroverzní myslitele, mezi které se nepochybně řadím, k výzkumné otázce, které sochy, pomníky a další dojemné upomínky víc či míň romantizovaných historických období zbořit. Jsem tedy rád, že můžu prakticky obratem přijít se svou výzkumnou odpovědí, že všechny.
Pomníky jsou zbytečná pitomost, která zajímá jen lidi, kteří se ztotožňují s poselstvím upomínaného. Za sochy konfederačních generálů na americkém Jihu bojují lidi, kteří by si nejradši taky pořídili dva tři černé otroky, socha Koněva zajímá komunisty, protože si z nějakého důvodu myslí, že to dojme jejich ruské přátele. Koho zajímá například svatý Václav na eponymním náměstí, to opravdu nevím, asi maximálně lidi, kteří jsou poprvé v Praze a dávají si u něj sraz. Z toho logicky plyne, že nikomu chybět nebudou. Je to jako se zákazem kouření v hospodách – ODS na to bude remcat, pak se to zavede a prakticky nic se nestane.
My, lidé s kvalitními názory, sice máme jasno, najít shodu na takovém řešení aktuální bitvy kulturní války ale nebude jednoduché. Je to škoda, protože zrovna u nás má boření pomníků pěknou tradici. V roce šedesát dva se v Praze na Letné zbořil majestátní pomník Stalina, protože se ukázalo, že nebyl příliš dobrý člověk, což veřejnost překvapilo, protože přece porazil pana Hitlera, o desítky let dříve mariánský sloup, který je tak absurdní, že se mi o něm ani nechtělo nic víc zjišťovat, byť je o něm na Wikipedii povážlivě dlouhý článek. (Druhý z jmenovaných se bůhvíproč dočkal obnovení, první na něj teprve čeká a jeho místo mu drží nefunkční obří kyvadlo, na kterém pražská mládež bere drogy.)
Ano, Marie i Stalin pravděpodobně někdy někoho uráželi, protože ruku na srdce, co někdy někoho neurazilo, ale to by neměl být hlavní důvod (opětovného) zboření jejich pomníků. Hlavní důvod je jasný: v roce 2020 nikdo pomníky nepotřebuje. Když někoho zajímá, jak vypadal Karel IV., najde si to na Google Images a může se u toho i zamyslet, jestli je OK podobně jako tenhle král nenávidět židy. Jediným argumentem pro pomníky zůstává nutnost zaplnění veřejného prostoru aspoň vzdáleně estetickými objekty, není ale důvod, proč by měly tyto objekty být spjaty s historicky relevantními osobami a událostmi. Taková sfinga taky nikdy nevyhrála žádnou bitvu a u Egypťanů byla (možná) oblíbená. Když chcete na náměstích koukat na umělecky otesané kameny, můžeme zvěčnit například mého strýce Mojmíra, který postavil několik ekologických staveb, nebo Fifinku ze Čtyřlístku. Nic jiného nemá smysl a až to společnost pochopí, budeme si konečně moct říct, že žijeme v budoucnosti.