Reklama
 
Blog | Michal Zlatkovský

10 věcí, které mi neřekli o Praze

Jako pro přistěhovalce z východu pro mě Praha dlouho byla neuchopitelným velkoměstem. Teď už tu ale bydlím skoro půl roku a zdravotní návraty do Brna potřebuju jen obtýden. Cítím se tedy dostatečně povolán svěřit se s některými věcmi, které mi o tomhle městě neřekli a které jsem musel objevit metodou pokus-omyl.

I když se to může zdát nemožné, některé věci jsem se naučil už v Brně: třeba že se vyplatí vydávat očíslované seznamy za články, protože se na ně hodně kliká a autor si ušetří zbytečnou práci s výstavbou textu. Dál ale budu popisovat to, co se dá zjistit jedině v Praze.

1. Neexistuje způsob, jak sem dojet bez napínavého zážitku. Projít parkem u Hlavního nádraží je dobrodružství ne nepodobné táborovým stezkám odvahy, vyznat se v podzemním tunelovém komplexu na Florenci je zase schopnost, kterou Nepražané pilují celé měsíce za cenu mnohanásobného nastoupení do špatné linky metra.

2. Doprava po městě je věrnou postmoderní replikou pekla. V libovolnou denní dobu jezdí tramvaje, autobusy i metro v intervalu, který zajišťuje přeplněnost jako standard. Místo normální šalinkarty je tu sadisticky navržený systém Opencard a všemu tomu chaosu se z úředně neexistujícího tunelu Blanka skoro slyšitelně směje Pavel Bém.

Reklama


3. V Praze před časem zřejmě po vzoru Severní Ameriky proběhl experiment, při němž se z určité oblasti až na výjimky stáhne původní obyvatelstvo a území se přenechá nově příchozím, zvědavým návštěvníkům a exotickým cizincům. Místním výsledkem tohoto odvážného kroku je rezervace Staré Město.

4. Křižovatka Anděl působí jako nápad architekta, který po delším užívání psychostimulantů přemístil nákupní centra z periferie doprostřed městské zástavby a postavil vedle nich dálnici, autobusové nádraží, tramvajový uzel, kanceláře pro pět tisíc lidí, Andreje Babiše rozdávajícího koblihy a dětskou kapelu zpívající na playback Zavolejte stráže, zbláznilo se páže (opravdu tam byla). Centrum Brna je ve srovnání s Andělem poklidná náves polovylidněné osady.

5. Někde mezi Starým Městem a Andělem leží poněkud pubertálně nazvaná Malá Strana. Kromě nejoblíbenějšího podniku Marka Bendy, Poslanecké sněmovny, je možné narazit i na fascinující ulici Nerudova – sídlo diplomatů, šéfredaktorek ve výslužbě a kreativních alkoholiků. Zbývá zjistit, kvůli kterým z jmenovaných Nerudovku a okolí permanentně hlídá policie.

6. Lidi se vám smějí, když řeknete, že jedete na I. P. Pavlovu. Vy se pak můžete smát jim, protože oni tam musí bydlet.

7. Rozvržení většiny žižkovských ulic je opakující se řada herna-hospoda-herna-bar-zastavárna-herna-hospoda. Obvod Praha 3 je tak podle všeho záměrným, úkladně koncipovaným zesměšněním Matěje Hollana. Aspoň má pořád za co bojovat.

8. Okrajová pražská sídliště – hrdým příkladem budiž Černý Most – mají specifické a nezaměnitelné kouzlo. Nikde jinde jsem se nechtěl tak rychle střelit do hlavy.

9. Všude po Praze se dá vybrat z neuvěřitelného množství restaurací, jídelen, vývařoven a bufetů. O to větší radost je objednávat si jídlo domů.

10. I přes všechny jmenované nedostatky dokáže být Praha i krásná, ohromující a magická. Otázka je, proč lidé, kteří něco podobného hledají, nejedou raději do nějakého města, které je k tomu všemu i normální.