Reklama
 
Blog | Michal Zlatkovský

S Mirkou nad Melem

A teď si prosvištíme glosu Mirky Spáčilové o Melu Gibsonovi.

Legendární filmová kritička Mladé fronty DNES Mirka Spáčilová napsala glosu o pozvání Mela Gibsona na karlovarský filmový festival. Napsat souvislou vyargumentovanou reakci umí každý, pojďme tedy raději její text povrchně analyzovat. (Za úvod do žánru díky Jánu Simkaničovi.)
 

Je to tady zas. Zpochybňoval se čestný Oscar, pro něhož si šel režisér Elia Kazan, i Křišťálový glóbus pro Otakara Vávru; teď je na tapetě Mel Gibson. Cenu karlovarského festivalu ještě ani nepozvedl nad hlavu a už se křičí, že si ji nezaslouží. Z morálních důvodů.
Je to tady zas. Nikým nevolení moralisté se opět odvažují kritizovat dané pořádky. Kdo je vůbec platí?
 
Zopakujme si tedy ještě jednou, co strašlivého Gibson provedl. V nadávkách se trefoval do „židů a negrů“. Na to samozřejmě nemůže být nikdo pyšný, ale kdo si ve vzteku či po pár sklenkách nikdy neulevil způsobem, jenž by se třeba romským aktivistům nelíbil?
Já sice ne, ale je pravda, že na obyčejné slušné lidi vidím jen zpoza tlustého skla pražské pravdoláskařské kavárny. A vůbec, když si může na rozkrádání státu cikány zanadávat poctivý občan, proč by svou frustraci z podřadných ras nemohl ventilovat i světoznámý herec? Aspoň víme, že v tom nejsme sami.

Dále prý byl hrubý na svou ruskou přítelkyni. Alespoň to tvrdí ona a média, Gibsonovu verzi si třeba poslechneme. Nicméně na hvězdná tajemství ložnic, která končí bitvami o pohádkové odstupné, se mravní kategorie těžko uplatňují.
No jistě, ruská přítelkyně – těm tak věřte, když vám v první nestřežené chvíli obsadí Krym. Ty fotky budou taky nejspíš dílem jejích kamarádů, kteří se na rozvodu určitě také přiživí – a kdyby ne, platí totéž, co u politiky: morální standardy běžných smrtelníků nemůže od kasty hollywoodských herců nikdo soudný vyžadovat.

Především však platí, že Mel Gibson si z Varů odnese ryze profesní trofej, doslova a do písmene „za umělecký přínos světové kinematografii“. Nikoli tedy za přínos politické korektnosti nebo mužské galantnosti. Elia Kazan dostal životního Oscara coby tvůrce filmů V přístavu nebo Na východ od ráje; ne za to, že údajně udával své kolegy za dob amerického honu na komunisty. Což by paradoxně jinde a jindy mohla být naopak polehčující okolnost.
To nás koneckonců naučila doba: stejně jako se sport nemá spojovat s politikou, neměly by se ceny spojovat s činy oceňovaného. Potvrzuje titulovaný hrdina ČSSR Leonid Brežněv.

Reklama

Otakar Vávra ve Varech zažil poctu díky Romanci pro křídlovku či Kladivu na čarodějnice, nikoli coby výraz uznání, jak šikovně dovedl prokličkovat každým režimem. Odpůrci bouřili, jako kdyby si šel pro Nobelovu cenu míru. A konečně i loňský varský laureát Oliver Stone sklidil potlesk, přestože před svým vstupem na pódium přednášel o hodném Castrovi a zlém Západu, proti jehož propagandě prý ta naše za totality nestála za řeč. Tleskalo se autorovi Čety, ne salónnímu komunistovi.
Nutno podotknout, že se tleská především proto, že je velké zahraniční jméno vůbec do Varů ochotné přijet. Není vyloučeno, že by se tleskalo i Kim Čong-unovi.

Tudíž i Gibson přijíždí jako nositel dvou Oscarů za Statečné srdce, jakkoli film každého neoslní, vtipný mužský šovinista z komedie Po čem ženy touží, ač někomu jde jeho smích proti srsti, či režisér Umučení Krista, byť jeho krvavá verze budí polemiky.
A vůbec, co jste dokázali vy, že si dovolujete Gibsona kritizovat?!

Rozhodně je směšné bít na poplach, že do země, která hostila zpustlíka Gibsona, už nikdy žádná veličina nepřijede. Jednak se hvězdy uhánějí na roky dopředu: když konečně na Vary najdou čas, nevíte, jestli mezitím zrovna nespáchaly otcovraždu.
Konečně pádný argument. Mel Gibson si už roky drží pověst charakterního člověka, tedy až na drobnosti jako obvinění z domácího násilí v roce 2010, řízení pod vlivem alkoholu v roce 2006 nebo homofobní komentáře v rozhovoru pro El Pais v roce 1991, na něž navíc nadčasová instituce karlovarského festivalu nemohla stihnout zareagovat.

Jednak řeči se vedou a voda teče; i Tom Cruise kdysi vyhrožoval, že do Česka, kde mu úředníci měnili pravidla během natáčení, se už Hollywood jakživ nepodívá – po letech se s úsměvem vrátil sám Cruise.
Však ony sem ty celebrity nakonec ještě půjdou s prosíkem. A když ne, máme přece vždycky Barťáka s Ebenem, no ne?

A konečně, co si budeme nalhávat, skandálky dávají festivalům vítaný říz. Zvát světce je sice úctyhodné, ale co s nimi pak na červeném koberci, když ani kotník neodhalí?
Ostatně, kdo by dneska jezdil na jakýsi obskurní východoevropský festival kvůli filmům? Svět nezajímá, který íranský nezávislý filmař natočí pokračování svého úspěšného debutu; to na Melův komentář k Romům a sociálním dávkám čekají reportéři se zatajeným dechem.

Ostatně jiný letošní host, Lech Walesa, taky není anděl – a jeho přínos filmu se na rozdíl od Gibsona blíží nule.
Proč vlastně taková nula, jako Walesa nepochybně je, na festival jezdí? Nobelova cena míru je sice vítaný zdroj vedlejšího příjmu, srdci miliónů diváků jako Mel Gibson v Umučení Krista ale rozhodně nepohne.

A tak je to se vším.