Reklama
 
Blog | Michal Zlatkovský

Andrej Babiš mi nenabídl koblihu

Kde se společenské skandály politických špiček zastaví?

Andrej Babiš rozdává předvolební koblihy v pražském metru.

V pátečních Lidových novinách jsem se dočetl o hanebnosti, která se stala jejich šéfredaktorovi Istvánu Lékovi: předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg jej na farmářských trzích na pražské náplavce předběhl ve frontě. Poukazování na nešvary naši takzvané politické elity je jistě záslužné, a proto bych se rád se svým nemilým zážitkem podělil i já. 


Prostě to zařídíme. Tohle heslo všichni dobře známe z médií nebo volebních plakátů. Jak vzácnou příležitostí ale pro potenciálního voliče je přistihnout známého politika, jak se chová v naprostém rozporu se svým slibem! Jednomyslně zvolený předseda hnutí ANO Andrej Babiš svého času často navštěvoval frekventované stanice pražského metra. Díky svým ušetřeným miliardám nemá problém zakoupit ani celodenní jízdenku, tak proč se nepodívat mezi obyčejné občany hlavního města. Navíc Babiš je na stanicích metra, kam většinou chodí pracující třída a senioři, vlastně mezi svými voliči. 

Asi před rokem a půl kolem desáté ráno jsem stál v dlouhé a disciplinované frontě u stánku ANO, kde brigádníci nabízeli čerstvé a zdravé pečivo. Postupovali jsme nesmírně pomalu, zejména proto, že mladé pracovní síly s některými zákazníky dlouho rozprávěly, a také jim trvalo, než z kapes kabátu vytáhly ten správný předvolební leták. 

Reklama

Najednou vidím dobře oblečeného staršího pána, jak obchází frontu a rovnou se staví před brigádníky, bere jim pečivo z rukou. Kdo je ten drzoun? Proboha, Andrej Babiš! Nebyl sám, přišel v doprovodu muže, který mi silně připomínal Richarda Krajča, zpěváka populární skupiny Kryštof. Magnát se na lidi ve frontě ani nepodíval, vzal ošatku s kynutými produkty a aniž by komukoliv ve frontě včetně mě nabídl byť jedinou koblihu, odešel s nimi ke vstupu do metra, jako by se nechumelilo. 

Mladíci za pultem měli pochopitelně radost, že mohli asistovat multimiliardáři, jenže pro ty, co to viděli, bylo chování pana předsedy překvapivé a nečekané. Nikdo mu nic neříkal, přece jen je to nesmírně bohatý muž, a když už někdo aspiruje na premiérské křeslo, měl by asi vědět, co se sluší a co ne. Kdyby kapitalista přišel a zdvořile nás oslovil s nabídkou koblihy a volebních materiálů, jistě bychom neprotestovali a s úsměvem na tváři pečivo zkonzumovali. Možná, že by hnutí ANO volila i zhruba osmdesátiletá paní stojící za mnou. 

Ano, bude líp. Tímto heslem slibovalo Babišovo hnutí jednoduché splnění potřeb obyvatel města i celé země. Znělo to tak lidově a vtipně. Jenže Babišovo heslo z plakátů „Aby se za nás děti nestyděly“ v realitě pražské hromadné dopravy očividně neplatí. Dlouholetý kapitán průmyslu přece musí vědět, že máloco dokáže pobouřit českého člověka více, než když přes veškerou pravděpodobnost nedostane zdarma koblihu. 

Když pan budoucí ministr financí odešel, lidé ve frontě začali nahlas reagovat. Tak se chová majitel továrny na koblihy, když se ocitne mezi hladovými. Pan majetný se o své pečivo nerad dělí. Buchty zdarma Andrejovi, všichni ostatní do Billy! Za komunistů ty koblihy aspoň za něco stály. Takhle tedy asi líp nebude. A pečivo teď „prostě zařídí“ kdo? Ty vulgárnější raději vynechám. 

Babiš opakovaně prohlašuje, že není politik, takže mu může být úplně jedno, jestli získává politické body. Ale až příště půjde rozdávat koblihy, mohl by mi přece jen nabídnout.

O problematice vzniku a šíření tzv. fake news čtěte v některém z příštích čísel Respektu.